Proč česká vláda nechce uprchlíky?

Proč se česká vláda zdráhá přijmout do ČR uprchlíky ze Sýrie, kteří byli nuceni kvůli válečnému konfliktu opustit své domovy? Nemělo by to být morální povinností každého civilizovaného státu?

Vím, že tento článek pravděpodobně nebude mít příliš vysokou karmu, a že mě xenofobní čtenáři zahrnou negativními reakcemi. Každý z nás má podvědomě tak trochu strach, když se máme poprvé setkat s někým, kdo se jakkoliv odlišuje od většinové společnosti. Je ale naší povinností tyto bariéry překonávat. Při bližším kontaktu zjistíte, že se tito lidé od nás zas tolik neliší, a že si zaslouží šanci na život v České republice. Musím zde proto hájit základní morální hodnoty naší společnosti.

Československo má  minulosti zkušenosti jak s válkou, tak s nedemokratickým režimem. I emigranti, kteří se rozhodli s mnohými riziky v době komunismu opustit ČSSR, dostali v západních zemích šanci usadit se a vést tam normální život, který někdy rozhodně nebyl jednoduchý. Proč bychom tedy do České republiky nemohli přijmout uprchlíky ze Sýrie, která prochází nesrovnatelně horší situací? I když socialistické Československo umělo být ke svým oponentům velmi brutální, u nás ani během sametové revoluce nikdo nestřílel do davů na demonstracích. Lidé nemuseli utíkat ze svých domovů. Nevytvořil se zde ani žádný režim, který by se dal srovnat se situací v Islámském státu. Proč bychom tedy dnes nemohli do ČR přijmout určité množství uprchlíků? Jsme přece součástí Evropské unie, a tak bychom měli dokázat, že do ní patříme, nejen když z toho plynou různé výhody, ale i v době, kdy je potřeba se postarat o uprchlíky a prokázat jistou míru solidarity.

Mnozí z vás namítnou, že Sýrie je v úplně jiném kulturním prostředí, a že uprchlíci ze Sýrie by pro nás mohli znamenat bezpečnostní riziko. Přitom do ČR nikdo nechce poslat tisíce uprchlíků. Šlo by zatím jen o několik stovek. V ČR není válka, nemáme zde větší katastrofy, a já doufám, že se toho v budoucnu nedočkám. Proto bychom měli prokázat solidaritu, která je nesrovnatelná se státy, jako je Turecko, které jsou v těsném sousedství Sýrie. Tyto státy se musí postarat o bezpočet uprchlíků, kteří se tam dostanou, a vláda je nemůže jen tak odmítnout.

Pokud vládní představitelé uvažují o vyhlášení referenda na toto téma, považuji to za pokrytectví. Je zřejmé, že toto referendum by uprchlíky odmítlo. Bohužel je taková nálada v české společnosti, která se uprchlíků a cizinců obecně bojí. Myslím si ale, že pokud politici nechtějí být pokrytci, a chtějí dokázat, že mají jisté morální zásady, neměli by se občas bát vzepřít se veřejnému mínění. Nejsem odpůrcem referend v některých otázkách, ale spíše na místní úrovni. Je podle mě správné, když mají občané možnost rozhodnout, zda chtějí postavit nový chodník, novou radnici, nebo jak chtějí řešit dopravu ve městě. Jsou ale otázky, o kterých by se v referendu rozhodovat nemělo.